Tenerife – 2024

TLDR

V lednu 2024 jsme byli s kamarády 7 dní na Tenerife. Letěli jsme sem hlavně kvůli surfování – což byl jeden z mých mini snů a položek na bucket listu :). Mimo jiné jsme navštívili nejlépe hodnocený aquapark na světě a vyškrábali se na nejvyšší bod ostrova – Pico Del Teide.

Příprava na cestu

Váhali jsme jestli si kupovat neoprény (voda má 20 stupňů v tuto dobu, teplota vzduchu 22+). Já, protože jsem věděl, že mě surfování bude bavit, a že neopren dále využiji, jsem jej koupil :). Nicméně na místě lze v pohodě zapůjčit za poměrně fair money.

Let

Lětěli jsme z Prahy do Říma a z Říma na Tenerife s WizzAirem :). Wizz má super ceny. Navíc pokud létáte často a ve více lidech tak se Vám nejspíš i vyplatí Wizz club, díky kterému máte letenky ještě levnější, youre welcome.

+tip - větší nabídka letů je z Vídně případně Říma. Do Říma navíc Wizz léta poměrně často a celkem za pár peněz.

Let na Tenerife z Říma trval asi 4/5 hodin, což se celkem dá. Doporučuji si předstahovat filmy na Netflixu a podcasty a songy na Spotify.

+tip - Netflix má navíc super funkci, a to že mu povolíte určíté místo na disku a on Vám zde udržuje postahované personalizované filmy.

Přílet na Tenerife – půjčení auta a check-in

Kolem 8 večer jsme přiletěli na Tenerife. Bundy z Čech nebyly třeba, neboť zde bylo krásných 20 stupňů i v tuto večerní hodinu. Na hotelu jsme měli check-in do 10 večera, ale ještě jsme chtěli vyzvednout booknuté auto. A zde nastává první fuckúpek. Půjčovna, kterou nám přiřadil booking, byla asi 2,5km od letiště. Od půjčovny jsme dostali instrukce jak se k půjčovně dostat. Ukázalo se, že instrukce jsou totálně špatné a nepřesné… naštěstí jsme si poradili a zastávku pro bus mezi letištěm a půjčovnou jsme našli. “Vtipné” bylo, že nikde nebyly žádné značky půjčovny (jak bylo uvedeno v emailu), ale na parkovišti stála paní s notýskem a normálně si nás odchytla s dotazem jakože jestli nejedeme do půjčovny. Z papírku si škrtla naše jméno a poslal pro nás bus:). Asi za 20 minut pro nás 3 a ještě asi 2 další lidi přijel bus tak pro 40 lidí. Luxusní. Mercedes. Tak díky, šetříme přírodu.

V půjčovně před námi byla fronta jak debil. Už jsme byli poměrně KO po cestě a těšili se na ubytko a spánek. Když jsme konečně přišli na řadu, tak jsme zjistili, že budeme muset ještě zaplatit poměrně randál za pojištění auta kvůli tomu, že nemáme kreditku, ačkoliv nám v odpovědi na dotaz psali, že je možné složit zálohu i přes debetní kartu. Takže jsme nakonec auto neměli půjčené tak levně, jak se na první pohled zdálo. Poučení pro příště… nebrat auto přes booking, jelikož Vám na poslední chvíli přiřadí nějakou půjčovnu, která může mít takto debilní podmínky. Podmínky si sice můžete přečíst předem, ale pokud je znáte jen pár dní předem a vyřízení kreditky trvá kolem týdne tak jste nahraní. Také jsme zjistili, že na tuto půjčovnu je dost negativních recenzí :). OK Mobility proto určitě nedoporučujeme jako půjčovnu. Dva palce dole. No nicméně “auto” jsme měli :D… Dacii 😀

Ubytko jsme měli v oblasti Chayofa – Chayofa Sunset Apartment. Za poměrně super cenu, s kuchyní, terasou, bazénem… Nádhera. Z ubytka k vodě jsme to měli zhruba 7 kilometrů. Ubytko jsme brali klasicky přes booking. Doporučuji booknout dostatečně předem – dali se totiž najít i levnější ubytka blíže k pláži, které jsme však missnuli než jsme se rozhoupali.

1. den – Průzkum terénu

Ráno jsme potřebovali nakoupit zásoby a pořádně se najíst. Asi 200m pod naším hotelem byl mini obchůdek, kde jsme nakoupili základní věci na snídani – vajíčka, olivy (ano nějak mně poslední dobou chutná snídat olivy :D). Větší nákup jsme se chystali udělat až ve větším obchodě, kde budou cenu o malinko příznivější :).

Posilnění místníma potravinama jsme se vydali omrknout moře. První věc je najít parking. Povětšinou tu nejsou žádná omezení ani zóny… jen je tu dost narváno pokud vyrazíte déle dopoledne. Ale časem jsme vychytali pár spotů, kde jsme nechávali auto. Nemá smysl tu sem psát místa, určitě něco najdete :).

Už z dálky nás mírně řečeno lehce zarazily vlny. No prostě jsme byly trochu posraný. Vlny měly zrovna v ten den kolem 2,5 metru a vzhledem k tomu, že jsme nikdo z nás ještě nesurfovali :D… No prostě jsme to v mysli museli všichni trochu prodejchat :D.

Auto parknuté, tak jsme se vydali na obhlídku našeho budoucího surf hoodu. Počasí bylo naprosto skvělý – 22 stupňů, jasno, za námi hory a sopka, před námi moře plné surfařů, na pláži opalující se a jógu cvičící lidi a na pobřeží spousta lidi posedaná v barech a letních zahrádkách (na Tenerife spíš asi celoročních zahrádkách :)). Skvělá atmoška – téměř. Skočili jsme do sámošky pro osvěžení. Tak jo, teď to má všechno :). Připili jsme na úspěšný let a začátek dovči a vstřebávali jsme místní vibe. Probíhala i mentální příprava na surfing a rozhodování, zda si půjčit jen vybavení nebo se přihlásit na nějaké lekce pro začátečníky. Blížila se doba oběda a abychom se nerozhodovali s prázdným žaludkem, tak jsme skočili na jídlo místního McDonalds (ano, u pobřeží je mekáč :D). Po pečlivém promýšlení a dvou bic macích jsme usoudili, že bude lepší si vzít instruktora aspoň a první den a podle toho jak nám to půjde se rozhodneme na další dny.

Na surf jsme se chystali na vyhlášenou pláž Playa de las Americas. Je to ideální místo pro začínající surfaře. Na pár set metrech od sebe je spousta surf škol. My jsme si na pláži vytipovali školu s názvem Ika Ika Surf School, takže jsme do ní vzápětí zamířili vyzjistit podrobnosti o lekcích. Týpek nám řekl, že na surf lepší zítra a že lekce jsou od 9, 11 a 16. Tak jsme se domluvili na 11tku zítřejšího dne. Za 2 hodinovou lekci, včetně půjčení prkna, wetsuity, bot po nás chtěl 35éček. Také se nás ptal, zda chceme mít sólo lekci jen v naší skupině kámošů, nebo ve více lidech… víc lidí, víc srandy, a taky větší šance, že nebudeš na surfu nejhorší :D, takže volba jasná. To nejdůležítější zařízený a tak jsme se odebrali zpátky na ubytko. Po cestě jsme to vzali přes místní supermarket. Ceny tu mají dost podobné cenám v Česku. Celé kuře – což bylo nejlevnější maso per kilo se dá koupit za 3eura. Voda v bazénu na ubytku slušná ledárna, takže jsme jen pozevlili na lehátkách.

2. den – D-day – Surf day

Snídaně a hurá na surf. Surf jsme měli zamluvený na 11tku. V Ika Ika nás ohákli do wetsuitů, půjčili boty a vybrali prkna podle výšky. Do začátku určitě lepší spíš delší prkno. Nakonec jsme měli private lekci, jelikož to borci nějak zmotali. Ale musim říct, že lepší. Na “výběr” z učitelů, které jsme teda měli možnost vidět, byl mladej malej vysmátej týpek – typickej španěl. Ten se nám zamlouval, protože vypadal nejvíc v pohodě. Jakože měl hodně dobrý nálady na to, že by vydržel to, jak mu ji nejspíš zkazíme. Pak tam byl takovej přísnej indián, toho jsme nechtěli :D. Nevypadal, že by měl úplně náladu na totální nováčky na prkně. A třetí týpek byl něco mezi – v pohodě, ale zodpovědnej. Toho jsme nakonec vyfásli. Docela těžký prkna do ruky a mazali jsme na pláž. Trenér nám vysvětlil pár základních věcí týkajících se bezpečnosti… seskakujte za prkno, když jdete do vln, prkno držte oběma rukama,… Ukázal nám kdy a jak naskakovat na vlnu, jak pádlovat… no prostě komplet základy. Párkrát jsme všechno podrillovali. Nejspíš protože viděl, že jsme 3 sportovci tak to s námi vzal poněkud rychleji a zatímco ostatní ještě dělali nějakou rozcvičku, my už si to šinuli do vln. Co Vám budu povídat, byl to masakr :D… vlny měli přes 2 metry. Pokud jsou vlny takhle velký a valej jedna za druhou je nejnáročnější dostat se přes ně. Samozřejmě se nám to povedlo a za chvíli jsme se ocitli všichni v hloučku dalších surfařů čekajících na svoji vlnu. Pak se instruktor zeptal, kdo jde první – tak jsem šel :). S vyhlídnutí první vlny mi helpnul. Lehnul jsem na břicho a začal pádlovat. Vlna mi dala první push. Udělal jsem ještě dvě rychlý tempa. Prkno už se začalo naklánět – tak jsem na něj naskočil – no a pak jsem si to už valil na svojí první vlně :D. Neskutečný pocit… jezdil jsem kdysi na skejtu, stále jezdím na snowboardu, ale tomuhle se asi nic nevyrovná. První vlnu jsem sjel až ke břehu a samozřejmě před mělčinou seskočil dle instrukcí :)).

Nebyla to pořád jenom pohodička. Párkrát nás to tam všechny slušně protočilo. Vlny byly fakt velký a daly nám řádně napit :D. Je neskutečný vidět a cítit jakou má moře sílu. To je i jeden z důvodů, proč je určitě dobrý si vzít na první lekce instruktora. Člověk má tak nějak větší pocit bezpečí. Navíc nám kouč dal několik užitečných rad, na který bychom dlouze přicházeli.

Po pár desítkách minut, má člověk, i pravidelně cvičící, slušně odpálený ruce a ramena. Jeden kámoš kulturista, druhej cyklista, já crossfiťák… společný rys – všichni jsme byli v prdeli :D.

No každopádně jsme si to neskutečně užili a hlavně přežili ve zdraví. 2 hoďky utekli jak slaná voda, která tě párkrát protočí a nateče do nosu.

3.den – Masca

3. den jsme se rozhodli navštívit postarší oblast ostrova – vesničku Masca. Vesnička se nachází na severo-západě ostrova. Autem jsme dojeli do vesnice Santiago del Teide a odtud využili místní dopravy. Je doporučené do Mascy nejezdit vlastním autem. Jeden důvod je, že zde není tolik místa na parkování a druhý – vedou sem úzké klikatice, kde se ztěží vejdou dvě auta vedle sebe. Pokud se do Mascy chystáte autem, určitě si buďte 100% jisti svými řidičskými schopnostmi… silničky jsou zde opravdu úzké, z jedné strany je svah a z druhé prudký sráz :).

Místní doprava nám teda taky přišla dost o hubu :D. Spíš než MHDčko to bylo rally. Byli jsme celkem rádi, že jsme to do Mascy přežili. Už jsem pod sebou měl docela prošlapanou podlahu od toho brždění. Každopádně to stálo za to, posuďte sami :).

A protože furt žerem, tak jsme si od místního borca koupili papayu – sladká, výborná. Skoro jak z Kaufu… Akorát že vůbec.

Udělali jsme pár fotek na ig a šli se mrknout na informace a omrknout místní traily. Chtěli jsme něco na 2-3 hoďky. Informátor nám doporučil chůzi do Las Portelas. Trail fajn, vede pomalým stoupáním po vrstevnici na sever. V nejvyšších bodech je za bezoblačného počasí vidět na protější ostrov Grand Canaria. V Las Portelas jsme si vytipovali pár restaurací, jelikož jsme byli opět hladní. Restauračka byla ideálně u zastávky busu odkud pojedeme. Krása. Mělo to jen jediný malý nepatrný háček – a to, že byla restaurace zavřená… všechny restaurace v Las portelas byly zavřené :D… Tak jsme si dali půst 2/22 (zhruba 2 hoďky ze dne jsme nežrali :)). Po hiku jsme počkali v Las Portelas na bus zpět do Mascy a z Mascy jsme se dalším busem dostali do Santiaga del Teide, kde jsme parkovali naši nadupanou Dacii :D. Používali jsme norm google mapy na místní dopravu – časy seděly :). Po náročné cestě – jak psychicky tak fyzicky 😀 – jsme se opět odebrali na naši základnu zkontrolovat zásobu piv, dobrého jídla a teplotu bazénu. Bázen stále ledový, téměř nekoupatelný btw.

4. den – Siam Park

Na Tenerife se nachází nejlépe světově hodnocený vodní park – takže plán na 4. den byl jasný :). Doporučuji lístky do parku koupit online. Ke kase byla celkem fronta :). Na netu psali, že parkovné je asi 20e na den, tak jsme auto nechali u sousedního Siam Mallu. Nicméně parkoviště u Siam Parku nevypadalo nějak zpoplatněné, tak těžko říct. Do Siam parku si s sebou vezměte určitě dvojče pokud máte… budete mít vstupenky levnější (Siam twins:), no kidding…). Vodní park je opravdu skvělej. Doporučujeme určitě projít všechny atrakce :). Jsou zde různé atrakce pro jednotlivce, pro čluny pro 2 nebo 4 lidi. U tobogánů je vždy hodnocena i “obtížnost” nebo jak to říct. Prostě jak moc je tobogán hustej. Myslím, že hodnocení začíná zelenou, potom následuje žlutá a nejhustší je červená. Samozřejmě nás nejvíc bavil červenej tobogán Dragon :D. Viz video níže… ale zas tak drsný to nebylo… kámoši jsou hysterky :D:D

V parku jsme se vyřádili jak malí kuci no, co Vám budu povídat :D. Dá se zde i v pohodě najíst… případně si můžete nějaké pamlsky vzít s sebou do báglu :). My jsme nabalily Reigny z místního Siam Mallu, jelikož tenhle energiťák se v čr nedá jen tak sehnat :).

Park určitě doporučujeme. Navíc takhle na začátku roku nebyly nějak extra velké fronty na atrakce :). V parku jsme od rána do zavíračky tak tak stihli projít všechny atrakce – park je fakt dost velký.

5. den – Surfing day numero dva

Jelikož už jsme sjížděli vlny jak Johny Utah ve filmu Bod zlomu https://www.csfd.cz/film/781-bod-zlomu/prehled/, tak jsme se rozhodli půjčit si prkna tentokráté bez instruktora. Jak jsem již asi psal, samotný prkna se na celý den dají sehnat od 5ti éček. Doporučuji si omrknout prkno, které Vám v první den doporučí učitel – hlavně omrknout velikost prkna. Já si půjčil trochu menší a po pravdě bylo dost vratké. Navíc jsem se tak tak vešel na prkno při pádlování. Kratší prkna už jsou pro profíky, kteří jezdí párkrát týdně. Což jsem teda vlastně byl. Jezdil jsem přesně párkrát týdně, akorát že to byl první týden… takže si půjčete prkno jaké máte:)).

Celý den jsme strávili na pláži. Byl to neskutečně pohodový den. Samozřejmě to byl takový posing day. V klídku jsme se mohli s prknama památně vyfotit, aby byl důkaz, že jsme jezdili. Nejvtipnější byl postarší pán, takový dědula spíš už, který přišel a německy na nás něco spustil… pochopili jsme, že si chce půjčit prkno aby se taky mohl vyfotit se svou paní :D. Tak snad taky nebude tvrdit, že sjížděl dvoumetrové vlny :D.

6. den – Pico del Teide

6. den nás čekal výšlap na Pico del Teide – nejvyšší bod Tenerife a spící sopku zároveň. Pro nastolení bojovné nálady jsem ke snídani pustil vikingskou hudbu. Danheim – Bersekýýýýr a už to jelo.

Na sopku se až úplně nahoru se bez permitu nedostanete. Ten si musíte s dostatečným předstihem (třeba až půl roku) zamluvit na den a hodinu dopředu (více si určitě přečtěte na stránkách národního parku. Další možnost je koupit si guida, který má permity navíc a na samotný vrchol Vás protáhne… samozřejmě to něco stojí. My permit ani guida nekupovali, chtěli jsme si dát hlavně pořádný hike a i bez permitu se dá dojít téměř k vrcholu. Na cestu na vrchol píšou 5 hodin cesty, podobný čas – asi 4 hodiny na sestup. My jsme se nahoru vyštrachali asi za necelé 3 hoďky. A i když to z videa tak nevypadá, tak jsme šli dost rychle, většinu lidí jsme předešli. Tzn. určitě si nechte dost času, pokud jdete pěšo nahoru, ať zpátky nejdete potmě :). Výstup začíná v Montaňa Blanca a dá se vystoupat až k La Rambleta a potom po vrstevnici k lanovce – to byla i naše cesta. Pokud byste chtěli jít až k sopce, tzn. ještě asi o 200m výš, tak budete od lanovky brankou pokračovat dál nahoru. (v době psaní to byla jediná možná cesta nahoru). Ještě jsem nezmínil, že v Montaňa Blanca je jen pár míst na parkování… tak pro 10-15 aut. My jsme měli smolíka protože jsme přijeli trochu dýl a auto jsme museli nechávat až na 3/4 hoďky chůze vzdáleném parkovišti (nejspíš to bylo Montaňa Rajada). Jo a ještě jedna věc… My jsme všichni sportovci… výstup je dost náročný. Fakt hodně náročný… Jednak od 2 500m už je vzduch řidší a hůře se dýchá (podle mě to jde cítit i dřív… mně to přišlo trochu divné už i v autě a ve 2,2km kde se začínalo) a druhak vystoupáte 1600 výškových metrů asi na 5km, což není vůbec prča. A pak i těch 1600m musíte nějak zdupat dolů :). Takže safety first… Pokud nejste fyzicky zdatní, raději si vezměte lanovku nahoru a zpátky si to třebas sejděte, je to určitě bezpečnější. Nicméně vysokou náročnost výstupu, resp. i následného sestupu uvidíte na videu… už jsme toho měli celkem plný brejle a to nejsme žádný másla :D. Určitě si na výstup vezměte dost jídla a pití. Jak jsem říkal, tak hike začíná asi v 2,2km nad mořem, kde bylo kolem 13 stupňů, ale uplně nahoře v 3k+ byla celkem kosa, foukalo, byla mlha a vlhko – takže šustku do báglu !:D. Vhod přijde i čepice, rukavice, sluční brýle a radši nějaké hadry navíc, kdyby byla fakt kosa. Najdete i předpověď počasí přímo na vrchol lanovky, tak od toho se můžete odpíchnout :).

Tenhle den byl velmi intenzivní, při sestupu už to byl lehký boj :D, ale zmákli jsme to a po cestě zpět se parádně najedli. Jak říkal Johny…”Musim se pořádně najíst, s Denym nikdy nevíš, kdy to bude naposledy :D. Nejdřív jsme málem chcípli ve vlnách, pak v aquaparku a teď na sopce :D.”

Jedli jsme v restaurace El Chamo – nádherná místní restaurace… celkem posh. No byla to pro nás krásná odměna. Přišli jsme tam teda ztrhaný, zaprášený a smradlaví. Což teda asi uplně nebyla odměna pro všechny ostatní. Ale důležitý je, že nám to bylo jedno :D. Obsluha byla milá, ceny ušly. Menu s předkrmem, polévkou, hlavním jídlem, pitím a zákuskem za 15juro. A 6. den vlastně naše první místní jídlo. Nádherné zakončení dne. Navíc krásnej západ slunce. Romantika. Ve 3 klucích.

7. den – Bye bye Tenerife. TY 4 having us

Konec našeho pobytu se nenávratně nachýlil a my se tak museli do oběda spakovat z našeho krásného apartmá. Po obědě jsme ještě zajeli k vodě kde jsme si užili poslední lednové pohledy na oceán, španělské pivko a ještě jsme plnými doušky nasávali všudypřítomnou pohodovou atmosféru.

Trip to byl skvělý, určitě to nebylo naposledy, co jsem Tenerife navštívil a rozhodně to nebylo naposledy, co jsem v českých zimních měsících letěl někam do tepla k moři, a už vůbec ne naposledy s touhle partou kámošů :).